Vyhledat
  • Lukáš Karas

Sucho a povodeň ve snu

Aktualizace: 1. čvc 2020


Obrazy sucha a povodní nejsou ve snech ničím neobvyklým. Jaký je jejich význam a na jakou psychickou skutečnost poukazují? Co se v nitru odehrává s příchodem sucha nebo povodně?

Naše pojednání o symbolice vody začneme pohádkou Jelena Přemoudrá a vodní car.

V úvodu pohádky jsme svědky neplodného královského páru. Za neštěstím neplodnosti následuje sucho, které se snáší na celé království. Pohádka popisuje krajinu, kde prameny vyschly, půda se proměnila v prach, nic nerostlo a lidé trpěli žízní.

Jednoho dne král zabloudil v lese. Putoval několik dní, až spatřil neznámé jezero.

Přiběhl k jezeru a hltal vodu jako pes. Voda ho osvěžila, dodala mu sílu a obnovila jeho plodnost. Avšak pít z jezera bez povolení vodního cara bylo zapovězeno. A tak se pán jezera zmocnil krále a nehodlal jej pustit, dokud mu neslíbil obětovat syna.

Osudem bylo rozhodnuto, že královský syn Ivan Carevič usmíří vodního cara a obnoví království.

Král ztělesňuje řád, přemáhá chaos a pořádá svět. Králova moc, jeho zákony, spravedlnost a moudrost umožňují existenci civilizace. Král v pohádkách symbolizuje civilizovaný jáský komplex strukturovaný řádem společenské morálky a hodnot. Tento jáský komplex panuje ve vědomí člověka. Vědomí je jako království, důvěrně známý vnitřní svět, v němž panuje řád.

Opakem království je jezero. Hlubiny jezera jsou neznámé, tajemné až děsivé. Není to náš domov, nýbrž panství pohanských bohů. Je to zvláštní svět, v němž vládnou pradávné síly přirozenosti. Člověk je zde hostem, nikoliv vládcem a jediným adekvátním postojem je pokora. Projevem pokory je náboženská oběť. Pohanská oběť, je uznání velikosti sil, nad nimiž člověk nemůže mít kontrolu. Stejně tak nasloucháme niterným potřebám, abychom je uspokojili... To, co se v péči o duši musí obětovat, je naše pýcha. Musíme pokořit naše ego a uznat moudrost duše. Jen tehdy bude zajištěn mír mezi dvěma světy. Mezi civilizovaným vědomím a divočinou nevědomí.

Jak se pečuje o tento harmonický vztah prozrazuje pohádka O Zlatovlásce. Zde vidíme krále pojídajícího bílého hada. Díky němu je moudrý, rozumí řeči zvířat a zná přání všech, nad nimiž panuje. V každodenním spojení se silami přirozenosti je zajištěna naše plodnost.

Avšak pokud se jáský komplex stane rigidním, ustrne ve své pýše a bude se domnívat, že je jediným pánem v domě, promění království v neplodný úhor. Přesně tohle se stalo v pohádce o Jeleně Přemoudré. Nadutý král ztratil vztah k silám přirozenosti. Proto byl neplodný. Jáské vědomí se obehnalo zdmi civilizace. Vše přirozené bylo vykázáno za hradby a hlubiny jezerních vod se vzdouvaly hněvem bohů. Protože platí, že přirozenost, která není respektována, se promění v démonické síly, bylo nutno k jejich usmíření přinést krvavou oběť královského syna.

Stane-li se naše mysl neplodným králem, vtrhne do království sucho jako přirozený důsledek našeho nezdravého vztahu k duši.

Právě zde je třeba hledat příčiny obrazů sucha ve snech. Naše mysl se oddělila od tělesnosti a prameny živých vod vyschly.

Další možnou příčinu sucha nacházíme v duševních zraněních. Protože trauma ohýbá tok psychické energie, vytváří přehrady uvnitř duše a blokuje přirozený duševní růst.

Jedna žena mi vyprávěla sen. Ve snu stála na pláži, a mezi ní a mořem byla zeď. Za zdí bylo sucho a nic tam nežilo. Jaké trauma v jejím životě zbudovalo tuto zeď? V důsledku jaké události byla oddělena od zdroje živých vod?

I mně se zdál podobný sen.

Když mi bylo asi osm let, zdálo se mi o poušti. Stál jsem uprostřed vyprahlé krajiny a najednou jsem spatřil, jak se pouští táhne koryto vyschlé řeky. Ve svažitém údolí byly velké kulaté kameny. Přistoupil jsem a uviděl, jak se mezi kameny mihl had. Šel jsem blíž, ale had se mi snažil uniknout. Pronásledoval jsem ho až k velké betonové zdi. Had se však schoval do díry, a ač jsem se ho snažil vyhmatat, nebyl tam. Najednou jsem se podíval nahoru a pochopil, že betonová zeď je ve skutečnosti obrovská přehrada uprostřed pouště zadržující kolosální množství vody.

Na těchto snech vidíme, že nás duše informuje o nějakém problému.

Aby bylo možné realizovat náš plný potenciál, musí být přehrady v duši strženy. Ty totiž brání v přirozeném duševním vývoji. Ve snech o suchu pak můžeme vidět volání o pomoc.

Na většinu potíží si nevědomí vystačí samo, avšak na proměnu komplexové struktury mnohdy nestačí. Proto povolává vědomí, které je schopné rozklíčovat příčiny problému, čímž narovná tok vnitřních řek.

Přehrady, zdi a jiné útvary ve snech ukazují na odštěpené duševní oblasti. V okamžiku, kdy jsou překážky odstraněny a psychická energie mezi nimi volně proudí, je dosahováno celosti.

Avšak co se stane, když se prolomí vnitřní přehrady? Pak nutně ve snech dochází k záplavám. Tehdy mohou pro snícího nastat opravdu krušné chvíle.

Když jsou nahromaděnou silou překonány vnitřní zátarasy, dochází k mohutnému průniku do vědomí. Tehdy je člověk doslova spláchnut. Jeho vědomí se zmítá v rozbouřených vodách psychických sil.

Ale co když člověk včas rozpozná, kde jsou odštěpené psychické aspekty, a následně podpoří jejich scelení?

Jedna žena mi vyprávěla dva sny. V prvním snu stála na louce, před ní se otevřela země a z hlubin vystoupil drak. Drak byl plný vášně, zalehl ji a chtěl se s ní spojit. Ač měla zprvu strach, odevzdala se. Ne náhodou byla v druhém snu svědkem povodně.

Z toho je jasné, že pokud jsou zdi v našem nitru odstraněny, dochází-li k opětovnému spojení se silami přirozenosti, bude naše vnitřní království zalito přílivem živé vody. Stejně jako povodně posvátného Nilu přinášejí tyto vnitřní záplavy příslib hojné úrody.


38 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše