Vyhledat
  • Lukáš Karas

Vztah otců a dcer

Aktualizováno: 1. čvc 2020


Každá dcera se obrací na otce jako na prvního muže ve svém životě. Mezi dcerou a otcem panuje jiný vztah, než mezi dcerou a matkou. Zatímco matka dává svým postojem k životu, životním stylem, sociální dovedností a vztahovou vazbou příklad dceři, zároveň také utváří její vztah k ženství, u otce je to jiné. Mezi dcerou a otcem panuje vztah, který svojí povahou určuje budoucnost jejího vztahu k mužům. Dcera není jakési bezpohlavní dítě, ale skrze otce reflektuje vlastní ženství. Pokud je vztah mezi otcem a dcerou láskyplný, tedy otevře-li otec srdce dceři, má o ni zájem a přijímá její náklonnost a lásku, narůstá v dceři víra v sílu lásky a hodnotu ženství. Později, přibližně od dvanácti let, v době, kdy dcera dorůstá v ženu, dochází mezi ní a otcem k jemné erotické interakci. Tato interakce není nijak nepřirozená a otec by se jí neměl bát. Dcera prostřednictvím této interakce získává důvěru ve své tělo a sílu ženství. Je samozřejmě nezbytné, aby byla nastavena určitá pravidla a hranice. Otec jasně vymezí hranice, ale zároveň potvrdí dceřino ženství jako hodnotné.

Co se stane, pokud je otec nepřítomný nebo z nějakého důvodu nepotvrzuje náklonnost k dceři?


Tady to začíná být komplikované. Velmi záleží na rodinné konstelaci, tedy na tom, jaký má vztah otec k matce, co s sebou do vztahu s mužem přináší matka a jaká je minulost otce a jeho vztah k ženám.

Pokud je otec v citové vazbě vyhýbavý, má strach z intimity, jelikož byl v minulosti např. svojí matkou pohlcován, hrozí, že si bude vůči ženám držet citový odstup. Pak je ve vztahu k dceři nejistý a dcera jeho rozpoložení brzy vycítí. Avšak málokdy má dítě schopnost rozpoznat problém v otci a tak hledá chybu u sebe. „Tatínek mě nejspíš nemá rád, to bude tím, že nejsem dostatečná“, řekne si a hledá jiný způsob, jak se k otci přiblížit.

Jeden ze způsobů je, vyhmátnout v otci jeho animu. Tedy archetypální ženství v muži. Ideální představu o ženě. Dcera se v brzkém mládí naučí vyhledat v mužích jejich skryté touhy a představy o ženách a ty přijímat za své jako masku. Tu si nasazuje v jejich přítomnosti. Jelikož osobnost dcery byla vyhodnocena jako nedostatečná, je napříště zapřena. Na místo ní přichází role ženy, o které dcera věří, že skrze ni získá lásku muže „otce“. Takové ženy jsou pasivní a pouze reagují na přítomnost a vůli muže. Ve většině případů netuší, kým vlastně jsou, jsou natolik těkavé ve svých rolích a skrytě doufají, že jednoho dne muž „tatínek“ potvrdí jejich hodnotu. V takové ženě narůstá zoufalství, pocit izolace a hněv. Hněv z nevěry vůči sobě, neboť si vypěstovala vzorec nechat se využívat a používat. Pravá osobnost není nikdy potvrzena, neboť je skryta a držena v pozadí v domnění nedostatečnosti. Takové ženy jsou v zajetí potřeby líbit se.

Jiným příkladem jsou ženy, jejichž otec je despotický. Zde je zcela ztracena víra v sílu lásky a hodnotu ženství. Otec, který je necitlivý vůči ženství, tvrdý maskulin bez kouska citu zraňuje dceru a ta uzavírá své srdce, aby v touze po potvrzení vlastní hodnoty přijala za své mužské strategie a mocenské prostředky. Ty pak využívá v soutěži s jinými muži. Neustále se snaží mužům „otci“ dokázat, že je lepší a schopnější než oni. Taková žena skrytě nenávidí muže, i když k jejich světu má velmi blízko, avšak, a to je ještě horší, vnímá ženství jako nedostatečné a slabé. Na místo předchozího typu pasivních žen, které se podrobují vůli muže ve snaze líbit se, jsou tyto ženy velmi aktivní a nezávislé. Jakákoliv představa závislosti na mužích u nich vzbuzuje hrůzu. Ve skutečnosti pohrdají jakoukoliv náklonností a obdivem ze strany mužů. To vytváří jeden zásadní problém, tedy neschopnost přijímat. Takové ženy jsou nejen zrazené v otcovské lásce, ale zcela nedosycené. V pozadí stojí strach z dalšího zranění a tak si nezávislé ženy nasazují válečné brnění v ochraně před citovou vazbou. Extrémní příklad uvažování takových žen hezky shrnuje úryvek z knihy C. S. Lewise: „To nejlepší, co můžeme udělat, abychom se proti nim (mužům) ubránily, je zůstat ve střehu, tvrdě pracovat, nedívat se na nebe ani na zemi, neposlouchat hudbu a především a v prvé řadě nemilovat.“ Takový typ žen, který se z důvodu citové vyprahlosti vydá na lov, zachází s muži asi jako kudlanka po spáření.

Jiným typem žen jsou poslušné dcery, jejichž úkolem je dostát odpovědnosti vůči rigidnímu autoritářskému systému rodiny nastavenému otcem. Tyto ženy cítí silnou odpovědnost dostát požadavkům a cítí hluboké provinění v okamžiku, kdy jim nedostojí, zklamou otce. Zde se ztrácí jakákoliv spontaneita a osobitost. V extrémním případě si taková žena může vypěstovat roli mučednice. Obětování se a naprostá oddanost zachází tak daleko, že vzniká skryté přesvědčení, že žena nemá vůbec právo myslet na sebe. Nebezpečné je, když se žena ztotožní s rolí matky natolik, že zapomíná na jiné aspekty ženství. Zábava, uvolnění a jiné oblasti života jsou zapřeny ve jménu dokonalé péče o druhé. Ve hře je však hra o moc. Žena, která se v životě cítila nejistá, v mateřství nachází obrovskou moc, neboť ví, že její vůle rozhoduje o životě a smrti dítěte, o štěstí i neštěstí. Úlohou matky je zajistit ty, kteří jsou na ni závislí. Proto hrozí, že žena, která se nebude chtít vzdát své moci, bude druhé udržovat v závislosti a nedovolí jim opustit sféru vlivu. Vytvoří síť péče a závislosti, v níž bude udržovat své nejbližší.


Jiná dimenze narušené citové vazby mezi otcem a dcerou je skrytější a záludnější. Nepřítomnost otce vytváří idealistické představy o budoucím muži, který přijíždí jako princ na bílém koni, aby ji nakonec osvobodil z jejího smutku a naplnil její touhy. Tato žena vyhlíží hrdinu z pohádek, kterého ne a ne v reálném životě najít. Podobný problém může vyvstat u dcer, jejichž otec je zatížil psychickým incestem. Pokud byl otec s matkou nespokojen, nebyla naplněna citová potřeba nebo byl problém v sexuální oblasti, hrozí, že otec nevědomky postaví dceru na matčino místo. Matka plní roli hospodyně a dcera se stává ženou svému otci. Otec ji obskakuje jako milenku a přirozený otcovský éros přerůstá v psychický incest. Dcera si zvyká na exkluzivní místo po boku otce, který je vnímán jako perfektní. To později vytváří nepřekonatelnou konkurenci všem budoucím nápadníkům. Neboť žádný muž není jako tatínek. A tak se žena nikdy skutečně neprovdá za muže, neboť muž jejich srdce je přece táta.


Pokud v rodinné atmosféře visí hrozba fyzického incestu, hrozí, že dcera zcela zablokuje ženské vyzařování. Taková žena žije jako princezna s dřevěnými šaty. Pod štítem obrany proti možnému zneužití drží zablokované erotické fluidum a napříště velmi citlivě reaguje na jakékoliv sexuální projevy ze strany mužů. V opačném případě se demonstrativně nabízí všem mužům bez rozdílu. Otci tak sděluje, že ji nikdy nedostane.

Avšak nejhorším důsledkem bolesti z nenaplněné citové vazby je, že žena ztrácí víru v sílu lásky a hodnotu vlastního ženství. Na místo lásky nastupují mocenské prostředky, které jsou pravidelně užívány v totožných vztahových vzorcích, v nichž dcera s otcem vyrůstala. A tak žena skrze pravidlo přehrávání stále znovu a znovu upadá do vyježděných traumatických kolejí a usiluje o marný pokus o nápravu. Jakoby se taková snažila přesvědčit muže, v němž spatřuje svého otce, o vlastní hodnotě. Jakoby by byl v pozadí slyšet pláč malé dívky doprovázený otázkou: „Proč mě tati nemiluješ?“

396 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše