Vyhledat
  • Lukáš Karas

Budiž penis

V mytologickém indiánském cyklu kmene Winnebago, nalézáme popis šibalské/tricksterovké postavy, náležející do sféry nediferencovaného archaického vědomí. Tedy bytosti, jejíž vědomí není dosud konsolidováno v Já / Jáský komplex. Proto šibal promlouvá k jednotlivým orgánům těla, jako k partnerům v diskusi. Penis zde není výjimkou. Jenže neposlušný penis se nezřídka vymyká kontrole, a proto jej vidíme, jak se celý roztoužený plazí k indiánským ženám, jindy se ztopoří natolik, že šibalova přikrývka připomíná vlajku na stožáru. Obrovský penis, ke smůle všech dnešních mužů, je nakonec zohyzdněn zákeřnou veverkou. Kdyby se tak nestalo, měl by každý muž penis jako stožár. Aspoň to tvrdí moudří indiáni kmene Winnebago. Jenže Šibal nebyl jen roztodivný blázen, je také kulturním hrdinou. Tak se dobrotivý Šibal nerozmýšlí a nakládá s penisem takto: "Ach běda, o jaký skvělý orgán jsem byl připraven! Ale proč bych měl tak lkát? Udělám z jeho částí věci, které budou k užitku všem lidským bytostem." Šibal následně rozhazuje kusy penisu a magicky je proměňuje v užitkové rostliny. A jaké je poučení? Sice máme menší penis, na druhou stranu děkujeme našemu chlebodárci za každý lahodný brambor v ústech. Z psychologické roviny čteme příběh jako varování. Protože penis s vlastní vůlí a vědomím je problematická záležitost. Avšak falická mužská orientace, jak na příkladu milostného aktu uvádí Erich Fromm, je především oplodňující. Nejen díky tvrdosti a průraznosti vstupuje muž do ženy, ale v neposlední řadě, proměňuje svět. Tak falická energie proniká do světa, jako do milenky a oplodňuje jej. Jak jinak chápat aktivitu umělce, podnikatele či vynálezce? Nutno dodat, že kvality penisu nesou i ženy. Ty bychom pak hledali v té části ženské duše, kterou C. G. Jung nazývá Animus. To, že má penis plodný vztah ke světu, demonstrují zemědělské práce. Především orba je prostoupena sexuální symbolikou. Pluh je přirovnán k penisu a půda k ženě. S tím se pojí povinnost krále obdělat půdu vlastní země. Úlohu země později symbolicky převzala sama královna, čímž její četné potomstvo dále stvrzovalo královu plodnost a právo na trůn. Jinde nebeští bohové oplodňovali zemi blesky. Blesk je rovněž zbraň Indry, védského boha deště a vládce dévů. Blesk nebo též vadžra je mocnou zbraní kombinující vlastnosti meče, palcátu a kopí. Vadžra neboli hromoklín je v tantrickém buddhismu nazýván dodrže, spolu se zvonečkem zvaným dilbu pak vyjadřuje spojení ženské a mužské energie. Vadžra představuje mužský pohlavní orgán, kosmickou sílu a soucit. Zvonek symbolizuje ženský pohlavní orgán, ženský kosmický princip a sílu moudrosti. Nejuctívanější penis je Šivův lingam. Ten koresponduje jak s falickou silou , tak s ústřední osou světa / axis mundi. Lingam rovněž nacházíme ztopořený v misce, čemuž analogicky odpovídá kosmogonický mýtus o stvoření světa v podobě hory. Ten vypadá jako ztopořený úd povstávající z prvotních vod chaosu. Stvoření jako "Vrchol blaha". Ne jinak se chová milenecké objetí klidného boha Šivy a divoké družky Šakti.

I v Řecku byl střed světa vyznačen kamenem připomínající penis. Ten se nacházel v Delfách a byl znám jako Omafalos. Řekové také chovali zvláštní náklonnost k Bohu Hermovi. Na jeho počest, podél cest, stavěli falické sloupky tzv. Hermovky či Herma. Ty údajně přinášely pocestným štěstí a ochranu na cestách. Můžeme se jen dohadovat, jak šťastné takové cesty byly. Falus byl rovněž důležitý v Dionýských mystériích. Zde údajně zasvěcení vrcholilo, až když se iniciovaný dotkl skrytého falu v ošatce. Jinde se můžeme dohadovat, nakolik Thyrsos, Dionýsova hůl obtočená břečťanem korunovaná piniovou šiškou, odkazuje na tvar penisu. Bůh plodnosti Dionýsos nás přivádí ke snu C. G. Junga. Ve snu mladičký Jung sestupoval hluboko pod zem, kde v podsvětní kryptě spatřil obrovský penis na královském trůně. Zdá se, že sen, který mladého Junga tak vyděsil, odkazuje ke chtonickému bohu plodnosti na Crowleyově tarotové kartě Ďábel. Na kartě se vypíná obrovský falus čnící do nebe. Pod ním dominuje rohatý bůh plodnosti. Rohatí bohové vždy odkazují k vitálním silám přírody. Z toho důvodu byli Siléni, Satyrové a bůh Pan součástí Dionýsovy družiny. To, že pak opilí se ztopořenými penisy proháněli nejedenu Nymfu, je bohužel dnes už věcí minulosti. U nás stojí za zmínku především májové oslavy, známé též jako keltský svátek Beltain nebo noc ohňů. Jedná se o ritualizované námluvy oslavující plodnost jarní přírody. Na počest Svarožice a Živy - bohyně života a plodnosti- muži připravovali májky a dívky vily věnce. Sexuální symbolika je zde víc než zřejmá. Vrcholným okamžikem bylo vztyčení májky ve spojení s věncem. Na večer mladé páry odcházely do nedalekých lesů.

Lukáš Karas

50 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše