top of page
Vyhledat
  • Obrázek autoraLukáš Karas

Eva, žena snů

Aktualizováno: 20. 3. 2023

Podle učení kabaly odpovídá sefirotický strom archetypálnímu neboli nebeskému Adamovi. Jedná se o klasický námět, podle kterého předchází stvoření světa kosmický "člověk". Čínský Pchan-ku, perský Gajomarda, indický Puruša nebo Ymir sdílejí podobný osud. Podle vyprávění představují prapůvodní androgynní bytost, která byla obětována a násilně rozdělena. Z toho byl posléze stvořen svět. Jinde zas kosmický člověk stojí předlohou celému stvoření a zároveň toto stvoření v sobě zahrnuje. Kabala, kašmírský šivaismus, novoplatonská filosofie a další, si představují svět sestávající z několika sfér. Nejvyšší sféru nejčastěji spojují s absolutní realitou, božstvím a zdrojem veškerého vědomí a bytí. Z této původní jednoty a počátku všeho pak postupně složitou kosmickou mechanikou vzniká svět, přičemž původní jednota je rozdělena na myriády stvořených bytostí. Vypadá to, jakoby "Bůh" ze sebe stvořil svět, aby se do něj vtělil a posléze sám sebe zakoušel naším prostřednictvím.

Proto si raději kosmického člověka představme jako formu, která, tím jak se “Bůh” dále rozděluje, v sobě zahrnuje světy na způsob tantrických tatev, kosmických sfér nebo ruských bábušek. Z toho důvodu kabala hovoří o čtyřech Adamech prorůstajících čtyřmi světy: Acilut, Berija, Jecira a Asija.

Nejvyšší svrchovaný Adam je androgynní bytost. Tvoří mužsko-ženskou jednotu. Z jejího rozdělení pak vzniká Adam a Eva. Nejedná se ale o pohlavní identitu, nýbrž o principy na způsob jin-jang nebo Šiva-Šakti. Lépe však uděláme, když si vztah těchto polarit představíme jako noční a denní hemisféry světa. Protože je psáno, že Adam spí, když z něho vyjde Eva. To nám připomíná archetyp animy. Anima, coby zobrazení mužského nevědomí, se k mužskému vědomí vztahuje jako lunární sféra ke sféře solární. Splývá se světem snů, zrání a proměny. Z toho vyplývá, že rozvine-li muž patřičný vztah k vlastnímu nevědomí a uvědomí se skrze femininní část, dojde v jeho nitru k znovuzrození celosti - posvátný sňatek (hieros gamos).

Adama bychom mohli pokládat za představitele úplné duchovní přirozenosti člověka. Tak jako v sobě duch obsahuje hmotu, obsahoval Adam Evu, část, která z něho byla vyňata. Podle kabaly je Eva jako představitelka hmoty příčinou toho, že se Adam ponoří do mrákotného spánku, v němž zapomene na své vyšší Já. "Když se Adam ponořil do spánku, nebyl již duchem, ale tělem, čímž u něj došlo k rozdělení, kde jeden Adam spočíval v ráji, zatímco se jeho druhá část vtělila do hmotného organismu (Eva), aby se toulala temnotou smrtelné existence… Díky tomu se Adam, představitel ideje či duchovního vzoru, odráží v materiálním universu na způsob mnohosti oduševnělých obrazů, které se kolektivně nazývají Eva." (M. P. Hall)

Podobně usíná a upadá do vlastního "snu" Šiva, když se spatří v Šakti, jako Narkissos zhlížející se na vodní hladině. Díky Šakti se duch potápí výhradně do sebe sama. "Odloučí se od stavu bytí a zabloudí do stavu vnímání, obdivování a milování svého vlastního elementárního jáství. Z toho důvodu se bytí, které se stalo předmětem poznávání, přestává považovat za aham (já) a místo toho se stává idam ("toto") v důsledku jakéhosi kosmického pádu." (J. Evola)

Jak se zdá, v obou případech je svět stvořen ve spánku skrze lunární hemisféru světa, či kosmické nevědomí, do něhož duch upadá jako do vlastního snu. Později, jak se vypráví, si tento vtělený duch na sebe rozpomene a uvědomí se skrze svoji feminní část.

Lukáš Karas


70 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page