Vyhledat
  • Lukáš Karas

Lucifer - Tma světla

Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! A v srdci sis říkal: "Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu. Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit." Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy! Izajáš 14:12-15

Slovo lucifer pochází z latiny (lux = světlo, fero = nesu) a znamená nosiče světla -světlonoše či ranní resp. denní hvězdu (Jitřenku). V Septuagintě čteme pojem eosphoros (heosphoros), označující ranní hvězdu. V biblických textech vystupuje jako dokonalý světelný duch korunovaný slávou. Cherub podobný Bohu, obdařen krásou, mocí a svobodnou vůlí. Podle Georga von Wellinga přebýval Lucifer na Zemi, ve středu universa, kde byl jeho trůn, na němž spočíval jako dokonalý odraz Boha. Welling popisuje panování Stvořitele, obklopeného sedmi velkými a mocnými duchy. Z něho vedl paprsek světla k trůnu na Zemi, kde jej Lucifer jako dokonalé zrcadlo odrážel k zbývajícím dvanácti duchům. Díky této kosmické mechanice bylo veškerenstvo uvedeno v bytí a život. Později, když nahlédl do Boha, spatřil jeho záměr stvořit člověka a učinit jej středobodem a smyslem stvoření. Lucifer byl otřesen a usoudil, že Bůh sešel na scestí. Tehdy promlouval k andělským zástupům a jeho řeč vyvolala nesouhlas s božími záměry. Část andělů odmítla sloužit člověku a otevřeně vystoupila proti Bohu. To nakonec vedlo k jejich zatracení a Luciferovu pádu (Lucifer jako padající hvězda).

Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný. Byl jsi v Edenu, zahradě boží, ozdoben všemi drahokamy: rubínem, topasem, jaspisem, chryzolitem, karneolem, onyxem, safírem, malachitem a smaragdem. Tvé bubínky a flétny byly zhotoveny ze zlata: byly připraveny v den, kdy jsi byl stvořen. Byl jsi zářivý cherub ochránce, k tomu jsem tě určil, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů, na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost.

Podle některých interpretací, vystupuje Lucifer jako had v rajské zahradě, kde svedl člověka a přivodil druhý pád světa. Poprvé svět padl vinou andělské vzpoury, která narušila universální řád, v jehož středu přebýval Lucifer jako dokonalé všeoživující zrcadlo. Druhým zrcadlem měl být člověk rajského stavu.

Luciferův příběh je synkrezí starších mytologických motivů. Předlohu k němu nacházíme například v kanaánských textech, kde se hovoří o bohu úsvitu Šacharovi, zrozeného z lůna Velké matky v podobě Jitřenky. Jitřenka, poslední světlo noci, vystupuje jako úhlavní nepřítel čerstvě narozeného slunce. Šachar se sluncem svede boj o sluneční trůn a je poražen. Jinde, v urgitském mýtu, si zas Ašter, syn Bohyně Aštéry, nárokuje Baalův trůn. Ašter ustupuje a náhradou za to se ujímá vlády nad světem lidí.

V hlubinné psychologii odpovídá prvotní kosmologický vztah Luciferova a Boha, spojení Bytostného já s jáským komplexem. C. G. Jung vnímá Bytostné já jako archetypální střed Jáského komplexu. Díky archetypálnímu jádru disponuje Jáský komplex vědomím, v němž nachází středobod integrace duševních sil. Bytostné já se tak "inkarnuje" na osobní úrovni v procesu psychického vývoje. Tomu symbolicky odpovídá obraz vycházejícího slunce. Co ale psychologicky vyjadřuje Luciferova vzpoura? Především se jedná o paradoxní událost. Lucifer se obrací proti svému stvořiteli. Taková situace by nebyla, kdyby Lucifer nenesl světlo Boha. Díky němu svobodně myslí nebo pochybuje o povaze Stvořitele. Z hlubinně-psychologického hlediska se jedná o inverzi, převrácení. Okamžik, kdy jáský komplex ztrácí kontakt s progresivním a kreativním činitelem Bytostného Já a přivlastňuje si jeho kvality. Taková inflace ega vede k pýše a jungiánskými mysliteli je vnímána jako přestoupení vztahu vůči archetypálním silám. Ve starověkém Řecku bylo takové chování hodnoceno jako Hybris - pýcha, či domýšlivost - vedoucí k šílenství. Tato duševní perverze bohorovnosti jáského komplexu je oním prvkem luciferské pýchy a jedná se o zatmění světlem. Já je oslepeno září sebeklamu.

Podle Abd-ru-shina leží příčina Luciferova klamu především v povaze rozumu. Rozum podle něho svádí k falešnému poznání. Co je tím myšleno? Z psychologického hlediska, inflace ega působí jako neschopnost poznat chybu ve výpovědi. Ta se pak jeví jako pravdivé tvrzení o povaze skutečnosti. To působí jako pokřivené zrcadlo z pohádky Hanse Ch. Andersena Sněhová královna. Kdokoliv se v něm zhlédne, vidí dobro jako zlo, krásu jako ošklivost atd. Pokřivené zrcadlo bylo vyrobeno zlým skřetem, jehož záměrem bylo vystoupit na nebesa a pokřivit tvář Boha a světa.

Pokřivené zrcadlo odpovídá kognitivnímu zkreslení a v extrémních situacích vzniká v důsledku zanedbání či traumatického rodinného prostředí. V takovém případě dítě, které je na rodičích přirozeně závislé, přebírá odpovědnost za rodinnou patologii či nespokojenost rodičů a chápe ji jako důsledek vlastní nedostatečnosti. Taková chyba v úsudku napříště obrací pochybnost dítěte k samotnému středu jáství. Dítě se vnímá z povahy nedostatečné, případně zlé. Bytostné já je touto kognitivní chybou zasaženo a jáský komplex nabývá podoby pokřiveného zrcadla. Jakmile se jednou jáský komplex zformuje pod tímto pokřivením, dochází k tomu, že já načítá samo sebe a vnější svět zcela chybně. Vše je pokřiveno, pervertováno ve svůj opak. Luciferova setba rozumu, chybné poznání dobrého a zlého odpojí já od vlastního středu a nabyde pyšného přesvědčení o vlastní pravdě. V principu se jedná o rozdělené Self (Ronald D. Laing). Pýcha zde působí ve víře v pravdu pokřiveného zrcadla. To je smutný fakt, který jen dále obrací hněv a vzpouru proti jádru osobnosti, Bytostnému já - "Bohu". Takový stav provází pocit zavržení a oddělenosti.

Teologie popisuje Luciferův pád jako bytí bez Boha. Stav bez účasti na universálním smyslu a lásce.

Luciferova setba rozumu využívá vše nejasné a neznámé jako ideální projekční plochu vstřícně vycházející racionálnímu výkladu. Eva totiž neznala příčinu božího zákazu, čehož had využil a nabídl jí vysvětlení.

Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Genesis 3:1-6

Z pozice existenciální psychologie působí Luciferova setba jako chybný existenciální postoj. Ten zahrnuje jak jedince, tak i celé společnosti. Lidská existence je útrpná a příčina toho je člověku neznámá. Takové neznámo nabízí prostor různým interpretacím, zdůvodněním sledující příčiny neštěstí v chybné povaze Světa, Života, Boha, Člověka nebo bytí. Takové vysvětlení pokřivuje svět a chybně nabízí vykoupení v jeho nápravě. To je logika manipulace, na niž spočívá např. vznik všech totalitních zřízení.

Lidská historie je urputným zápasem v touze po vykoupení. Každá kultura a dějinné období nabízí jiný druh spásy. Jenže pokud taková spása stojí na představě o jakési metafyzické vadnosti Života, jedná se jen o další Luciferův soud nad Bohem.

Lukáš Karas

140 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše