Vyhledat
  • Lukáš Karas

O vášni

Chceme-li hovořit o vášni, měli bychom se nejdříve zaměřit na její projevy v přírodě.

Pozorujeme-li námluvy, zápolení samců a páření, brzy nám bude zřejmé, že v těchto projevech se snoubí prvky agrese a libosti.

Takové mrouskání kočkovitých šelem je vyložená rvačka. Nejednou se stane, že samice páření nepřežije.

Avšak ani v lidské říši tomu není jinak. Vždyť nejedno dítě, stane-li se náhodným svědkem milování rodičů, nabyde dojmu, že tatínek mamince ubližuje. Ty zvláštní zvuky přece nemohou být projevem slasti, ale bolesti, řekne si a vyleká se.


Lze prohlásit, že dobrý život je rovněž tajuplnou alchymií bolesti a slasti.

Jedno bez druhého se překlápí ve zvláštní rozplizlost či utrpení. Kdežto rovnováha bolesti a slasti se snoubí v uspokojení a prožitku zvýšené vitality.


Tuto tajuplnou rovnováhu v řecké mytologii zastupuje obraz mileneckého vztahu Afrodité a Area.

Áres, jakožto bůh války a jednostranného bezuzdného násilí, který vyvolá válku, kdekoliv se ocitne, vyjadřuje v přírodě přímočarost agrese a ničení.

Zato Afrodité, bohyně krásy, lásky a sexuality nám zprostředkovává kontakt s hlubinami touhy, prožitkem krásy, milostného vzplanutí, svádění jara a mládí.

Tento pár byl dříve v Mezopotámii zastoupen jednou bohyní, tedy bohyní války a života Inannou.

V řecké mytologii se tyto síly setkávají jako milenci. Plodem jejich spojení je dcera Harmonia.

Harmonie se dle řecké mytologie rodí z kosmického tance měkkého a tvrdého.

Je tedy zřejmé, že oba póly se navzájem potřebují. Protože pokud chybí Áres, je život smýkán Afroditou od slasti ke slasti a prostoupen bezduchým estetismem. Pokud nám chybí Afrodita, je život přehlídkou bezuzdného násilí, hloupé brutality, tvrdosti a přílišné kázně.

Teprve z jejich rovnováhy vzniká něco životaschopného. A vyšší oktávou jejich spojení je vášeň.

Ta zvláštní směsice bolesti a slasti. To tajuplné zápolení toho, kdo bojuje za to, co nejvíc miluje. Ono vášnivé vzepětí touhy tvořit a odvaha zamilovaného.

Samozřejmě, můžeme toužit slepě a vášeň může být destruktivní. To je bohužel riziko podniku. Ono totiž jednoduše nejde z vášně vypreparovat tu problematickou složku agrese.

Bez toho by tvorba byla tak trochu impotentní a milostný styk přeslazené plácání.


Ještě lépe je to vidět v pohádkách. V jakémsi tajuplném svazku panen a draků. Bylo by bláhové si myslet, že ony princezny se draků pouze bojí. Drak a princezna se nějak tajemně přitahují a vždy se to prokáže v okamžiku, kdy muž odloží galantnost chrabrého rytíře a žena to přivítá se slovy:

"Ty moje zvíře!"

84 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše