top of page
Vyhledat
  • Obrázek autoraLukáš Karas

Psychologický výklad tarotové karty Věž



Dříve než začneme s výkladem tarotové karty Věž, měli bychom si přiblížit náboženský význam zikkuratů a pyramid. "Za krále Urnam-mua (Urnammu, 2111 př. Kr.) dostal urský zikkurat monumentální podobu stupňovité věže o třech úrovních. Trojité schodiště vedlo k chrámu s měsíčním bohem na vrcholu. To bylo místo jednoty či sjednocování. K božstvu bylo možno rituálně vystupovat, božstvo mohlo sestupovat dolů k lidem. Částečně restaurovaný zikkurat je dnes nejlépe dochovanou stupňovitou věží v Mezopotámii. Na jeho úpatí se nacházelo velké nádvoří obklopené zdí a budovy hlavní urské svatyně zasvěcené bohu měsíce. Na vrcholu věže byla odbývána “božská svatba" (hieros gamos) božstva (zastupovaného králem, nebo tím, kdo krále zastupoval) a jeho ženské družky (paredros) zastupované kněžkou nebo k tomu zvolenou posvátnou prostitutkou." Vidíme, že pyramida-zikkurat uskutečňuje posvátné spojení (hieros gamos) nebe a země. Kromě toho pyramida-zikkurat odpovídá psycho-kosmické hoře, která se podle stvořitelských mýtů vynořila z prvotních vod chaosu a tudíž ztělesňuje božské uspořádání kosmu, komplikovanost světa a jeho složitou mechaniku.


V kapitole ‘Héraklés - hrdina individuačního procesu’ jsme prohlásili, že mýty popisující oddělení země a nebe odpovídají na psychologické rovině počáteční formaci pole vědomí s jáským komplexem ve středu. Já stojí na dvou základech, psychickém a somatickém. Každý z těchto základů má mnoho vrstev, které částečně vstupují do vědomí. Horní vrstva je racionální, kognitivní a orientovaná na realitu. Dolní vrstvy postupně přechází od emocí k organicko-hmotnému základu. Zjednodušeně, pozice já spočívá mezi duchem a instinktem (tělem). Vztah mezi nimi musí být nejprve utříben. Z toho důvodu je původní celost rozdělena. Popis toho nacházíme v mýtu o rozdělení nebe a země (Kronos oddělující matku Gáiu a otce Úrána) Vzniklý prostor pak vyplňuje silící jáský komplex. Je-li původní celost rozdělena na ducha a tělo - nebe a zemi - a vzniklý prostor vyplněn sílící pozicí jáského komplexu, pak je celost znovu obnovena prostřednictvím Já. To je psychologický význam posvátného sňatku - hieros gamos. Hermetická tradice hovoří o zduchovnění těla a materializaci ducha. K tomu podle kabaly dochází při spojení Keter ("krále") a Malchut ("královny"), sfér sefirotického stromu. "Malchut je stvoření samo, božská imanence. Ve vztahu k Bohu představuje princip přijímání a je v tomto smyslu Matkou "zdola". V Keter (Koruně) přechází Bůh z Ne-Bytí v Bytí." Impuls ke spojení nesestupuje jen z nebes jako holubice Svatého ducha. Rovněž vystupuje vzhůru odněkud zespoda - odmotává se z podsvětí těla jako had kundalini. Když se tyto dvě stránky znovu spojí, nastává to, co bychom mohli nazvat vtělení bytostného Já. V příběhu z Nových Hebrid sledujeme Riikiho, vzpřímeného mořského úhoře. Ten připomíná kundaliní stoupající vzhůru skrze systém čaker - energetických center. Zdá se, že přímka individuačního procesu opisuje právě tuto cestu "hada". Z toho důvodu v příběhu sledujeme, jak Héraklés převzal břímě titána Atlanta, na jehož bedrech spočívala tíže nebeské sféry.


Héraklés, jemuž matička Země slouží za oporu a na jehož bedrou spočívá nebeská klenba, představuje v symbolické řeči archetyp bytostného Já. Skrze jáský komplex coby aktéra vědomí a mediátora psychických sil došlo k sjednocení horního a dolního nevědomí. Ve snech, pohádkách a mýtech odpovídá bytostnému Já kosmický člověk-svět nebo věž, pyramida, hora či zikkurat.

Sen jedné klientky to shrnuje: "Byla jsem vedoucí nějaké turistické družiny. Vedla jsem zástup lidí, mezi nimiž bylo mnoho mých přátel. Všichni šli těsně u sebe, takže skupina působila jako živý organismus. Pochodovali jsme krásnou skotskou přírodou, až jsme došli k impozantní kamenné věži. Uvnitř věže byl jakýsi hostinec. Vstoupili jsme dovnitř. Skupina se postupně vytrácela, až jsem v ní zůstala jen já a jeden starší muž. Muž vypadal jako nějaký mudrc. Podíval se na mě a prohlásil: "Tak to bychom měli."

Budeme-li vykládat kartu Vež v kontextu Velké arkány, která na symbolické úrovni opisuje cestu životem, zjistíme, že odpovídá zlomové události, bodu obratu. Jedinec coby poutník a hrdina dosud zajišťoval vlastní fyzickou a sociální existenci a přizpůsoboval se požadavkům idealizované budoucnosti. (Narozdíl od lunárního vědomí pohybujícího se v nedualistickém vnímání a cyklech proměny, růstu, úpadku, smrti a znovuzrození, vykazuje solární princip sklon k linearitě a jednobodovosti. Tato falická zaměřenost a linearita odpovídá jednostranné povaze vědomí.) Hrdina se pohybuje v protikladných hodnotách. Dělí svět a život na dobré a zlé, přičemž tato hierarchie hodnot přirozeně odpovídá jeho sebestřednosti. Ego se touží prosadit, dobýt vlastní Olymp. Nekompromisně odděluje jedno od druhého, aby nakonec zbudovalo vlastní sebeobraz a svět, po kterém touží. Tímto zpsůobem buduje vlastní babylonskou věž.


Ve chvíli životního obratu, sehrají odvržené kameny úlohu kamenů uhelných. Jelikož vše, co bylo z vědomí vyloučeno, setrvává v psychickém podsvětí, dokud krajní jednostrannost hrdinského nastavení neohrozí samotnou rovnováhu psychického systému. Tehdy proti přílišné jednostrannosti vystoupí nevědomí v plné síle. Tento dialektický pohyb chápeme jako princip enantiodromie.


Z toho důvodu zobrazuje tarotová karta Věž zkázu a velký pád. Na obraze vidíme blesk stínající korunu věže. Běžně chápeme tuto tarotovou kartu jako podobenství pýchy, velikášství a sobectví. Někdy ji vykládáme v souvislosti s rozbitím starých hranic, opuštěním zastaralých struktur, fixních idejí a konečně osvobození z pekla a otevření bran podsvětí. Stínání koruny věže můžeme chápat jako setnutí hlavy, která v symbolické řeči představuje "řídící centrum" jáského komplexu. O symbolickém setnutí hlavy vypráví mnoho mýtů popisujících pád tyranského krále. Král Herodes, král Akrisios z Argu nebo král z pohádky Tři zlaté vlasy děda Vševěda, ti všichni vyslechnou věštbu o příchodu právoplatného, osudem vyvoleného panovníka. Na základě věštby pak rozkáží pronásledovat a zabít případného konkurenta. Paradoxně tím ale spustí řetězec událostí vedoucích k jejímu naplnění. Osudem vyvolený a právoplatný panovník, dosud přebývající kdesi v ústraní, je díky tomu rozpoznán a donucen k převzetí moci.

Tyranské krále můžeme interpretovat jako staré rigidní postoje ega, jehož jednostrannost vyčerpala svůj potenciál a je tudíž neplodná. V pohádkách je neplodnost vyjádřena obrazy sucha, hladomoru a bídy postihujícími tyranovo království. Takový stav odpovídá konci roku, který ztratil vitalitu a vůkol panuje pouze zima a smrt. Staré umírá a připravuje se zrození nového roku, nového života, budoucnosti symbolizované dítětem. Jak píše A. Jodorowsky: „Ano, naše vlastní ego – nezáleží na tom, jakým slovem tento odcizující fakt nazveme – je pouhou matnou a přibližnou kopií naší bytostné existence. Identifikujeme se s tímto směšným dvojníkem. A pak najednou do našeho života vstoupí Originál. Jako pravý vládce přebírá moc nad místem, které mu patří. Naše omezené „já“ se tím samozřejmě cítí ohroženo na životě, a právem. Protože Originál na konci svého dvojníka rozpustí. Ať se jako lidé s tímto dvojníkem identifikujeme sebevíc, musíme si uvědomit, že ten hrůzný nájezdník jsme my sami, naše hlubší já. Nic nepatří „nám“, všechno náleží Originálu. A naše jediná naděje spočívá v tom, že Originál povstane a zničí nás. Neměli bychom tím trpět, ale naopak, sami se na této vraždě podílet. Jde totiž o svatou oběť, ve které beze strachu dáváme sami sebe svému pánu.“

Tarotovou Věž spojujeme se svatou Barborou, patronkou horníků. V souvislosti s ní hovoříme o rozlomení pečetě a osvobození z pekla. Tuto symboliku musíme chápat v kontextu tarotové karty 19 Slunce. Na kartě vystupuje dítě jedoucí na koni v záři Slunce. Atmosféra karty je radostná a vyjadřuje návrat dětské nevinnosti. Nastává nový rozbřesk a jedinec se stává tím, čím byl od počátku. Hajo Banzhaf píše: "Dítě na kartě Slunce je vlastně tarotový Blázen, kterým velká arkána začíná. Jako hlupáček vyrazil na cestu, stal se chytrým a velice pilným. Zde na konci cesty je opět pokorný, skromný a opravdu zralý. Moudrý, nevinný ale vyspělý blázen." Vidíme, že tato temná noc duše má jediný účel. Očesat osobnost na svůj bytostný prazáklad. Osvobodit ji od všeho přebytečného, zbavit ji nadstavby, která byla dříve užitečná, ale dnes působí jako vnitřního vězení.

Tarotová Věž je ve skutečnosti, jak naznačuje její spojení se svatou Barborou, věží důlní. Hrdinské ego, které si v první polovině života muselo vyvzdorovat "nezávislost" na nevědomí, zajistit vlastní sociální existenci, povětšinou stavělo svůj svět - věž - z cizího materiálu. Byli to rodiče, učitelé a společnost, kdo hrdinovi překládal mapy skutečnosti, vzory myšlení a chování sloužící jako opěrné sloupy k realizaci života a výstavbě osobnosti (důlní věž jako cosi vynášející vzhůru, prostředek uskutečnění, skutečnost od slova kutat, skutit) Všechna tato provizorní lešení byla jako kukla. Nyní motýl po úderu blesku vystupuje vzhůru v porodních bolestech.


212 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page