Symbolika Hada1.jpg

Symbol hada

Vydat se na cestu hada, znamená objevit život v rozpornosti, v krajních polohách. Zakusit hada znamená spatřit svět stejně odporný jako zázračný, poznat mystérium a zděšení nebo zakusit tricksterský moment všeho stvořeného. Objevit záhadnou hru života a smrti, klamu a moudrosti. Ne jinak jej vnímali naši předci. Vždyť had byl tvůrce i škůdce, ochránce i pokušitel, je rozporný stejně jako jeho rozeklaný jazyk. Je v něm cosi božského i studenokrevného. 

Snad protože je tak podobný Hermovi, byl s ním spojován jako serpens mercurialis.

Avšak historie hada sahá mnohem hlouběji. Až k zemědělským kulturám tolik orientovaných na mystérium zrna, proměny života, věčného cyklu střídání smrti a života. Tento had je totiž obrazem pradávné moudrosti Velké Matky, kterou patriarchát proklel a na její místo zavěsil hada jako škůdce a původce zla. Možná je na čase, aby had znovu promluvil a znovu nám připomněl mystérium Života neznající smrt. Věčného Života v neustálé změně formy. 

 

Matka mě zrodila, a ji samotnou já plodím. Jako had, to znamená jako Úroboros, obtěžkává, plodí, rodí, požírá a zabijí sám sebe, a také se povyšuje skrze sebe samého.

(Duch Merkurius - C.G. Jung)

 

„Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný.“

(Jan 3,14).

Radomil Hradil1.jpg

Anima

Mnoho lidí se z velmi dobrého důvodu vyhýbá zkušenosti s animou/animem. Přirozené obranné mechanismy já se snaží takovému pokušení zabránit. Malí chlapci utíkají od holčiček, které se jim zdají být příliš přitažlivé a silné, protože intuitivně vědí, že nejsou schopni takové výzvě čelit. Někdy se i dospělí muži chovají stejně, a to proto, že anima je ničitelkou konvenčních manželství i kariéry. Ženy také odolávají pokušení dionýsovského anima podlehnout extázi, příslibům naplnění a neoddají se úplně lásce, protože také zde číhá reálné nebezpečí šílenství a roztrhání na kusy.

Ona je bohyně, která stále umírá a vstává z mrtvých, vede muže do plamenů vášně a nakonec k jejich zkáze.

Jung se domnívá, že pokud je člověk ochoten vydržet plameny emocí a vášně, bude proměněn. Zkušenost s tímto archetypem, kolektivním nevědomím a jeho silami vede k úplné novému stavu vědomí, v němž se psychická realita jeví tak přesvědčivá, jako se jeví hmotný svět našim smyslům. Jakmile je struktura anima/animus rozpoznána jako transcendentní činitel, Mája, stane se mostem ke zcela novému chápání světa. Zkušenost s animou/animem je královskou cestou k bytostnému Já.

Murray Stein

 

Ona je útěchou při vší hořkosti života a zároveň s tím vším je velkou, iluze probouzející svůdkyní právě k tomuto životu, a sice ne snad jenom k jeho rozumným a užitečným aspektům, nýbrž také k jeho úděsným paradoxiím a dvojznačnostem, ve kterých se udržuje v rovnováze dobro a zlo, úspěch a zkáza, naděje a zoufalství. Ona, jakožto mužovo nejzávažnější nebezpečí, si žádá od muže to největší, a jeli muž schopen dostát sám sobě, pak to od něho také dostane.

Ona patří k němu, ona je tou věrností...

Ona je totiž Paní duše....Anima

 

C. G. Jung - Aion

Psychonautův průvodce vnitřním vesmírem

Za pomoci poznatků hlubinné psychologie a mytologie se Lukáš Karas v přednášce pokouší předložit mapu vnitřní skutečnosti. 

První polovina přednášky je věnována mytologii a kosmologii.  

Druhá polovina přednášky je věnována hlubinné psychologii a osobní zkušenosti Lukáše Karase.

Animus

V přednášce pojmenujeme základní charakteristiky archetypu anima = archetypální vyobrazení nevědomí v ženě. Pokusíme uchopit archetyp anima skrze mytologii a pohádky. Nakonec se zaměříme na povahu negativního nebo temného anima. Dozvíme se jak ženě zprostředkovává poznání smyslu, jak ji propůjčuje falickou průbojnost nebo proč je temný animus vnímán jako duch smrti. Animus je symetrický protějšek v případě ženské psychiky. Jako přirozené archetypy představují anima a animus tvořivou psychickou sílu. Plní roli průvodců do nevědomí, vedou k hlubšímu pochopení vlastního nevědomého světa, jsou prostředníky mezi egem a vnitřním životem individua a v určitém slova smyslu zdrojem naplnění života. Vedle feminní psychiky žije maskulinní prvek jako další samostatná osobnost s mužským charakterem jednání. Vnitřní muž je osobností, projevuje se ve snech nebo fantaziích a jako autonomní komplex je stále projektována na opačné pohlaví tou měrou, jakou zůstává v nevědomí. Animus jako mužský protějšek ženské psýchy má v ženském myšlení paralelní mužské rysy (bezcitnost, racionalita, moc) .Animus je vnitřní obraz muže v ženské psýché, kondenzát veškeré zkušenosti ženských předků ve vztahu k mužům. Jeho analogií je logos jako princip ducha a tvůrčího slova. Proto je Animus náchylný brát na sebe podobu "svatého přesvědčení".