Velká arkána tarotu začíná nulou a celkově sestává z 22 karet. První arkánu reprezentuje Blázen přinášející změnu, budoucnost, naději a kreativitu. Jedná se o nejmocnější arkánu vůbec. Nula totiž odpovídá zrození hrdiny a počátku budoucí změny. Za ní následuje dalších 21 karet. Ty jsou uspořádány tak, že mapují dílčí kapitoly hrdinova dobrodružství. Skrze ně hrdina roste a postupně sílí. Nakonec dosahuje karty Svět. Tato karta zobrazuje ženu v oválném květinovém věnci a jedná se o symbolické ztvárnění lůna a Duše světa. A právě zde, u obrazu květinového věnce, se znovu setkáváme s nulou (Blázen). Jedná se tajuplný vztah začátku a konce. Nula jako had Uroboros a cyklus věčné obnovy.
Hrdina zachraňuje svět, je korunován, umírá a vše se znovu opakuje. Zrodí se nový blázen, nový počátek, další budoucnost. S ní do světa vstoupí nečekané a tolik blahodárné aspekty chaosu. Bláznova změna v jinak neměnném kruhovém pohybu.
V mytologii reprezentuje nula bod obratu a odpovídá nalezení prstenu moci, narození Ježíše Krista, Buddhy nebo Anakina Skywalkera. Tehdy, jak vyprávějí příběhy, visí změna ve vzduchu a nový věk je toužebně očekáván. Svět prorokuje příchod hrdiny a jen tyranský král se staví na odpor. Ten odmítá změnu a tak hrdinu pronásleduje. Nařizuje vraždění neviňátek. Hrdina však šťastně uniká a napříště se pohybuje mimo kontrolu a dohled stávajícího mocenského řádu. Anakin je ukryt na Tatooin, Frodo Pytlík žije v Kraji a Svatá rodina prchá do Egypta.
Z psychologického hlediska chápeme skrytost a překročení hranic jako sféru nevědomí. Zatímco král stojí v centru, jakožto dominantní postoj jáského komplexu, hrdina, který přebývá na okraji galaxie, v egyptské zemi či mimo dosah Mordoru, ukazuje na novou kvalitu vědomí, zrozenou kdesi v pozadí, v temných hlubinách duše (Ježíšek v jesličkách).
Abychom to pochopili, je třeba si uvědomit, že psychický růst je především vzestup úrovní. Jedná se o kvalitativní skoky, asi jako kdyby duše procházela sérií metamorfóz od vajíčka, larvy, housenky, kukly až k dospělému motýlu.
Každá úroveň má svého krále čili zralou kvalitu vědomí a převládající psychickou orientaci. Ta je z počátku progresivní a kreativní. Později dosahuje vrcholu, vyčerpá se a ustrne.
Král vždy panuje pod záštitou určité archetypální moci. Nějaká bude v čase puberty, v mateřství a jiná ve stáří. Ta podmiňuje vztah ke světu. Jáské vědomí je pod jejím vlivem orientováno k uspokojení potřeb odpovídajících příslušnému věku. Král tedy vládne jednostranně a přehlíží zbývající duševní aspekty. Ty upadají do nevědomí a postupně sílí. Jakmile se dominantní postoj vědomí vyčerpá, tyto aspekty aktivují nový hrdinský cyklus (Arkána Svět / děloha / rodícího se Blázna). Sny pak zjevují obrazy početí, těhotenství a narození dítěte. Následně jen dále kopírují cestu hrdiny až nakonec proces uzraje a korunuje nového krále. Král je mrtev, ať žije král!
Pokud je ego dlouhodobě nepřístupné, proces končí fyzickým nebo psychickým onemocněním. Příběhy totiž upozorňují, že jakmile je králi předpovězena smrt, je to vždy sám král, kdo k činu hrdinu vyprovokuje. Na psychologické úrovni to znamená, že jakmile se Já staví na odpor, nevědomky změně samo napomáhá. Lukáš Karas