Vyhledat
  • Lukáš Karas

Terminátor - Animus na pomezí světla a stínu


Březnový večer roku 1982 přinesl Jamesi Cameronovi znepokojivý sen. Když ležel ve svém hotelovém pokoji, zdálo se mu o kovové lidské kostře. Vražedný stroj se vynořil z plamenů a za pomoci kuchyňských nožů se plazil po zemi.  


Jakmile se Cameron probudil, nakreslil smrtící postavu na hotelový dopisní papír. Náhle se v jeho mysli zrodila dějová zápletka. Inspirace, kterou sen přinesl, stála na počátku legendárních filmů Terminátor a Terminátor 2: Den zúčtování. Nebylo to naposledy, kdy oživil sen na stříbrném plátně. Například ústřední motiv filmu Vetřelec 2 vychází z Cameronovy noční můry a filmu Avatar předcházel sen jeho matky. 


Toto prolnutí snové reality a umění není nic nového. Přesto Cameronovy sny poskytují solidní základ pro náš psychologický výklad příběhu o robotickém zabijákovi. Příběh je zajímavý hned z několika důvodů. Terminátor jednak ztělesňuje negativní projevy archetypu Anima, reflektuje vznik a působení mateřského komplexu u mužů a především osvětluje psychické obtíže mnoha současných žen.


Zápletka filmu je poměrně jednoduchá: poté, co si stroje v roce 1997 uvědomily svoji existenci, vypukl boj mezi lidmi a stroji. V roce 2029 byl stroji do minulosti vyslán terminátor s úkolem zabít Sarah Connorovou, matku budoucího vůdce lidského odporu proti strojům – Johna Connora. Zpět do minulosti je poslán i Kyle Reese, muž, který má Sarah ochránit. Děj druhého filmu navazuje na konec prvního dílu. Sarah Connorová je zavřená v psychiatrické léčebně. Stroj Skynet vysílá do minulosti nový model terminátora, který má tentokrát za úkol zabít již narozeného Johna Connora. Hnutí odporu proto posílá ochránce, kterým je starý typ Terminátora. 


Dříve než začneme s psychologickým výkladem filmů, přiblížíme si jejich tvůrce. 

James Cameron vyrůstal v časech studené války, která měla zásadní vliv na jeho představivost. V roce 1962, kdy vypukla kubánská krize, si zřetelně uvědomil, že bezpečný a laskavý svět, ve kterém žil, je pouhá iluze a že lidstvo může kdykoliv zaniknout. Ve své mysli líčil příběhy o konci světů, válce proti strojům a zkáze nepotopitelné lodi. V těchto dětských obavách nacházíme počátky Cameronovy tvorby. 


Jamesův život zásadně ovlivnila i jeho matka Shirley. Tu popisuje jako štíhlou, energickou plavovlásku s modrýma očima, extrémně soběstačnou, vynikající v ženských automobilových závodech a kreslení. Cameron popisuje, jak matka v kreslířské soutěži ztvárnila hořící město s nápisem: “Chcete, aby to takhle dopadlo?" Později, když už byl Cameron na světě, vstoupila jeho matka do Kanadského armádního sboru. Tak se stala jeho drsná, soběstačná matka v maskáčích předobrazem mateřských hrdinek filmů Terminátor a Vetřelec. Fascinace silnou ženskou postavou se vine Cameronovou tvorbou jako červená nit. Ve filmu Titanic sleduje ženu společensky nadřazenou jejímu milenci. Ve filmu Alita: Bojový Anděl figuruje ženská hrdinka obdařená robotickým tělem s výjimečnými schopnostmi. Film Avatar, který má předlohu v matčině snu, povyšuje silné ženství na úroveň celé planety - Pandora. 


Cameron si lásku k silným ženám neodžívá jen ve filmu, ale i v soukromém životě. Například v Gale Anne Hurdové našel ženu, která s ním dokázala udržet krok. Jejich schůzky byly plné automobilových závodů, jízdy na koních a chvil strávených střelbou z kalašnikovů a M16. Cameron k tomu poznamenává: “Silné ženy jsem mě vždy rád, ve filmu i v životě. Máma byla vždycky taková, hodně nezávislá.”


To, jak formovala matka a dobové události Cameronovu duši, sledujeme ve snímku Terminátor. Nyní se pokusíme tento příběh analyzovat, jakoby se jednalo o vnitřní svět mateřského komplexu u mužů, kde filmový scénář představuje konstelaci archetypálních obrazů, jejichž vzájemný vztah vytváří schéma chování a prožívání. 


Filmy vyprávějí o pronásledované ženě, která má porodit syna Johna Connora, zachránce světa a vůdce hnutí odporu proti strojům. Tento spasitelský motiv známe z Bible, kde je vykupitel Ježíš Kristus jako malé dítě pronásledován králem Herodem a zachraňuje se, když s matkou a Josefem prchají do Egypta. Biblické vraždění neviňátek ve filmu koresponduje s destrukcí dětského světa. Dětská hřiště a matky mizí ve výhni jaderného výbuchu. Matky zachraňující vlastní děti nacházíme i v mytickém vyprávění o kastraci Úrána a vzpouře Dia. V jednom čelí utlačovaná Matka země - Gáia nebeskému otci Úránovi, který brání narození vlastních dětí a v druhém vystupuje Kronos pohlcující děti před zraky jejich matky Rhei. Obě matky pak využijí pomoci svých synů, kteří svrhnou tyranského otce a pak usednou na jeho trůn. Sigmund Freud by ve vzpouře proti otci viděl klasický příklad oidipovského komplexu. Pak bychom Terminátora vnímali jako obraz zlovolného otce zabraňujícího splynutí s matkou a hrozícího zánikem světa coby násilným přerušením rajského stavu dítěte. Tento incestní motiv by potvrzoval fakt, že James Cameron navázal během natáčení intimní vztah s herečkou Hamiltonovou ztvárňující roli Sarah Connorové, "matky budoucnosti". Připustíme-li zvláštní podobnost režisérova jména se jménem Sářina syna Johna Connora, zdálo by se toto tvrzení reálné. My se ale nechceme pouštět do divokých spekulací a hodláme zůstat u toho, co nám filmy přímo sdělují. 


V Cameronových filmech nacházíme konzistentní poměr hlavních hrdinů a záporných postav. Přičemž protagonista představuje svět ženy válečnice, matky s dítětem, ženského principu a stavu dětství / ráje. Proti tomu vystupuje antagonista zastupující vědecko-technický svět aplikovaného mužského ducha. Ten je ve spojitosti s vědecko-technickým pokrokem vnímám jako příčina katastrofy. Ve snímku Titanic ztroskotá nepotopitelná loď coby obraz zkázy průmyslové společnosti, film Avatar vykresluje ohrožení planety Pandory ze strany mezihvězdné lidské civilizace a filmová série Vetřelci zas kritizuje úsilí vědců využít nebezpečné mimozemšťany. Ve filmu Terminátor 2 pronese Sára Connorová na adresu počítačového vědce Michaela Bennetta Dysona tato slova: "Grázlové jako jsi ty vytvořili vodíkovou bombu. Přišli na to stejní, jako jsi ty. Myslíte si, že jste tvořiví, ale nevíte, jaké to je doopravdy něco vytvořit. Vytvořit život, cítit, jak ve vás roste. Jediné, co umíte, je rozsévat smrt." 


James Cameron popisuje Terminátora jako kybernetický organismus. Slovo organismus je ale zavádějící, jelikož tento vraždící stroj bez duše připomínající kostlivce spojujeme hlavně se smrtí. Archaické náboženské myšlení však vnímá kosti jako příbytek ducha. Terminátor je spíš duch ve stroji. 


Výše jsme hovořili o Úránovi a Kronovi v souvislosti s bojem matky za život svých dětí, nyní v tomto vraždícím stroji nacházíme čistý průnik úrano-saturnských protikladů. V symbolické řeči astrologie reprezentuje Uran "božskou mysl” - mentální aspekt kolektivního nevědomí a ledový chlad teoretického rozumu. Své vyjádření nachází v umělé inteligenci a spolu se Saturnem (Kronos) tvoří základ výpočetní techniky a robotizace. V druhém díle je terminátor T-1000 vyroben z tekutého kovu a díky tomu je schopen proměnit části svého "těla" v bodné a řezné zbraně. Tekutý kov nám připomíná rtuť, kterou v alchymii zastupuje Merkur, bůh komunikace a myšlení. Terminátorovy řezné zbraně by v symbolické řeči tarotu představovaly Meče - mentální aspekt. To vše rozpoznáme i v názvu obranného počítačového systému Sky-net, který ve filmu rozpoutá jadernou válku. 

Astrologicky spadá planeta Uran v jedno s mytickým Prométheem. Ten ve filmu Avatar souvisí se jménem ohrožené planety Pandory. Jak známo, Pandora v řecké mytologii vystupuje jako první žena. Ta je člověku/muži seslána za trest poté, co mu Prométheus daruje božský oheň. Tento oheň běžně spojujeme s techné, z dovedností vynalézat, zhotovovat, ale i přemýšlet a plánovat. V symbolické řeči zastupuje oheň magii techniky. S Prométheem se pojí i vzpoura proti bohům a božskému řádu. Prométheovskou vzpouru a její důsledky nám líčí autorka knihy Frankenstein: Moderní Prométheus. Mary Shelleyová v postavě doktora Frankensteina našla ideální vyjádření stinných vlastností archetypu Prométhea. K sepsání knihy Shelleyovou navedl sen. A zdá se, že sen měl kompenzační charakter doplňující tvorbu jejího muže, který pro změnu v knize Odpoutaný Prométheus vykreslil úranské kvality v tom nejlepším světle. Kniha Mary Shelleyové navíc stojí předlohou všem budoucím vědecko-fantastickým příběhům o vzpouře robotů. 


To vše vrcholí v současné tvorbě Jamese Camerona, který, jak se zdá, ve filmu Avatar vykupuje ženský princip - Pandoru - ohrožený Prométheovým ohněm. Obnovou ztraceného ráje Cameron završuje zápletku filmu Terminátor, kde svět matky a dítěte zaniká v žáru boje o přežití. Toto tvrzení se zdá zvláštní, ale nesmíme zapomínat, že Avatar vznikl na základě snu Cameronovy matky. Proto obnova ztraceného ráje představuje v rámci vnitřního světa mateřského komplexu logické vyústění.

Kritika říše aplikovaného mužského ducha ve spojení s jednoznačně pozitivním ztvárněním ženských postav v Cameronově tvorbě se zdá vzhledem k době, ve které vyrůstal, zcela pochopitelná. A přesto, kdybychom náš rozbor ukončili tvrzením, že se jedná o obhajobu ženského principu v patriarchálním světě, byl by náš výklad nedostatečný. 


Vždyť Cameron sám přiznává, že jeho nezávislá, energická matka v maskáčích byla předlohou filmových postav. Proto nyní přistoupíme k psychologickému výkladu filmů Terminátor, jakoby se jednalo o ztvárnění vnitřního světa současných žen. 


Uplatníme-li na snímky Terminátor subjektivní výklad a spojíme vše, co se v příbězích nachází, s nitrem konkrétního jedince, pak Terminátor reprezentuje ohrožení nikoli z vnějšku, ale zevnitř. A mohli bychom jej identifikovat jako archetyp anima. 


Výše jsme uvedli, že v robotickém zabijákovi nacházíme průnik úransko-saturnských protikladů, s nimiž spojujeme svět "božské mysli", chladný teoretický rozum, svět zákona a omezení. Nyní se podívejme, co k archetypu anima píše C. G. Jung.


“V nevědomí ženy lze očekávat podstatně jiné aspekty, než jaké nacházíme u muže. Mám-li nyní říci jedním slovem, kde je v tomto ohledu rozdíl mezi mužem a ženou, čím je animus charakteristický oproti animě, mohu říct jen: jako anima vyvolává nálady, tak animus vyvolává mínění. A tak jako nálady u muže vystupují z temného pozadí, tak mínění u ženy spočívá na stejně nevědomých, apriorních předpokladech. Animova mínění mají velmi často charakter solidních přesvědčení, jimiž nelze snadno otřást, nebo zásad, které zdánlivě platí jako nedotknutelné. Jestliže tato mínění analyzujeme, narazíme na nevědomé předpoklady. Ve skutečnosti se mínění vůbec nevymýšlejí, ale jsou k dispozici už zcela hotová, a to tak skutečně a bezprostředně přesvědčivě, že žena na možnost pochybování ani nepomyslí.” 


Jung k tomu dále poznamenává: "Zatímco anima jako feminimum je výlučně postava, která kompenzuje mužské vědomí, má u ženy kompenzující archetyp mužský charakter, který lze vhodně nazvat animus. U ženy se však identifikace s archetypem projevuje ve zvýšené míře. 


Jako si žena jasně uvědomuje věci, nad nimiž muž ještě dlouho tápe v temnotách, i u muže přirozeně existují zkušenostní oblasti, které pro ženu zůstávají ve stínu nerozlišování, hlavně věci, o než zpravidla projevuje malý zájem. Osobní vztahy jsou pro ni zpravidla důležitější a zajímavější než objektivní skutečnosti a jejich souvislosti. Široké oblasti obchodu, politiky, techniky a vědy, celá říše aplikovaného mužského ducha u ní spadá do stínu". 


Archetyp anima u ženy splývá s nevědomím a svým mužským předznamenáním kompenzuje ženské vědomí. Toto nevědomí nese mužské vlastnosti proto, že u ženy dochází zprvu k rozvoji ženství, přičemž mužské aspekty psýché zůstávají v nevědomí ženy nerozvinuté. Nerozvinuté mužství nazýváme inferiorní. Vědomí ženy charakterizuje více spojující působení erótu, vztahová funkce. Archetyp anima u ženy působí jako rozlišovací funkce - logos. "Slovo animus znamená rozum nebo duch. Jako odpovídá anima mateřskému erótu, je animus obdobou otcovského logu". 


Z toho je zřejmé, že žena podléhá nevědomí především ve sféře ducha. Jak to ale souvisí s naším výkladem filmu? Hned v úvodu prvního snímku sledujeme příchozí z neznámé budoucnosti. Vzdálené oblasti a fantastické krajiny vyvolávající tajuplný dojem interpretujeme jako sféru nevědomí. Cestovatele časem, Kyla Reese a Terminátora, proto můžeme chápat jako duševní obrazy nevědomí. Kyle Reese se Sarah Connorové představuje jako její ochránce. Barvitě jí líčí apokalyptické hrůzy a osud vyvolené ženy.


Jeden chrání (Kyle Reese) a druhý pronásleduje (Terminátor). Jenže tito zdánliví nepřátelé představují dvě strany jedné mince. Slovo terminátor v astronomii označuje rozhraní mezi sluncem osvětlenou a neosvětlenou částí planety. Rozdělíme-li archetyp anima na světlou a stinnou oblast, získáme klíč k našemu výkladu. 


Jak se světlá a stinná stránka archetypu doplňuje, znázorňuje uvažování Sarah Connorové. Pronásledovaná žena se cítí v boji s Terminátorem (stinná strana anima) slabá a proto se podřizuje vedení Kyla Reese (světlá strana anima). Poté, co je Terminátor zlikvidován a Kyle Reese umírá, prochází Sára dramatickou proměnou. Křehké dívce je konec a na scénu vtrhne válečnice. Ale zatímco Sára zesílila, posílil i její nepřítel. Nyní čelí mnohem efektivnějšímu zabijákovi, T-1000. Logika je jednoduchá. Aby Sára dokázala čelit nebezpečí, musí být stejně silná jako její nepřítel. Jenže nepřítel může být vždy o něco silnější, a proto nesmí nikdy nepolevit. Musí zesilovat kontrolu, disciplínu a vytrvat. 


C.G. Jung k tomu poznamenává: "Žena posedlá animem je stále v nebezpečí, že ztratí svou ženskost, svou přizpůsobenou ženskou personu. Takové psychické proměny pohlaví pocházejí pouze z toho, že funkce, která patří dovnitř, se obrátí navenek".

C. S. Lewis to shrnuje slovy: "To nejlepší, co můžeme udělat, abychom se před mužským světem ochránili, je zůstat ve střehu, tvrdě pracovat, nedívat se na nebe ani na zemi, neposlouchat hudbu a především nemilovat." 


Pro ženy posedlé animem je typické paranoidní myšlení. Jak píše M. L. Franz, "taková žena udělá z komára velblouda.” Paranoidní myšlení má nejčastěji původ v bolestné zkušenosti. Dojde-li žena k přesvědčení, že se nedokáže bránit ženskými prostředky, začne využívat maskulinní energii. Na místo lásky pak ctí mužský svět hodnot a především moc. Od této moci si samozřejmě slibuje ochranu. Jenže tím, že v sobě poníží ženství, odevzdá kontrolu nevědomí. A jak jsme poznamenali, ženské nevědomí zahrnuje především sféru ducha. Animus se v tomto případě zmocňuje ženy tím, že převádí její bolestnou zkušenost v paranoidní představy. Stejně jako Kyle Reese barvitě líčí apokalyptickou budoucnost, vykresluje animus svět v těch nejhorších podobách. Strach a pocit ohrožení u ženy jitří staré rány, a dotýkají se její "slabosti". Čím víc narůstá strach, tím víc žena podléhá touze po moci a mužskému způsobu boje. Animus dál posiluje svoji pozici a ženství je mrzačeno. 


Za zmínku stojí i příbuznost Terminátora a policie. Terminátor ve filmu řídí policejní vůz nebo vystupuje v policejní uniformě. Policie ve snech zastupuje jakýsi tribunál zákona a svědomí. “Animus,” píše Jung, "je něco jako shromáždění otců a ostatních autorit, kteří ex catedra vynášejí nenapadnutelné ‘rozumné’ úsudky. Při přesnějším pohledu jsou tyto úsudky, zajisté hlavně slova a mínění shromažďovaná od dětství, možná nevědomě, a jsou navršena do kánonu průměrné pravdy, správnosti a rozumnosti. Je to thesaurus předpokladů, který okamžitě svým míněním vypomůže, kdykoli chybí vědomí a kompetentní úsudek"


Diadické spojení Kyla Reese (světlá strana anima) a Terminátora (stinná strana anima) vidíme, když na jedné straně vystupuje Kyle Reese v pozici milence a ochránce a na straně druhé, kdy ji tentýž soubor hodnot, které reprezentuje, ponižuje a mrzačí. M. L. Franz v knize Psychologický rozbor pohádek k animovi poznamenává: “Negativní animus ženu také oslňuje a magicky přitahuje. Pokud se jí jednou zmocní, hrozí nebezpečí, že pozbude svých vlastních myšlenek a tak místo aby myslela sama za sebe, spřádá pasivní denní sny a fantazijní přání nebo intriky a komploty. Zároveň v ní upevňuje a rozvíjí neústupnou, nebezpečnou pýchu živenou právě tímto skrytým fantazijním životem, v němž žena vášnivě sní o veliké slávě a cti.” 


To znamená, že Sářin pocit nedostatečnosti Kyle Reese kompenzuje příslibem slávy a představou vyvolené "matky budoucnosti".  


M. L. Franz pokračuje: "Spolu s tím, jak na ženu působí impozantními obrazy, jí animus vnucuje pocit viny. Pocity méněcennosti a fantazie nadřazenosti jsou vzájemně spjaty.” 


Takže pokud má Sarah Connorová realizovat osud "matky budoucnosti" musí přijmout úlohu bojovníka, což spolu s vědomím ženských limitů probouzí pocit méněcennosti.  


Jinak řečeno, tou měrou, jakou žena propadá působení anima, roste její nespokojenost. Animus často ženě předkládá ideální, krystalicky čisté a nadpozemsky krásné představy. Vůči tomu je jakýkoli život obyčejného člověka vždy nedostatečný! Animus činí ženu nespokojenou a kritickou i ve vztazích, což narušuje její vztahovou funkci - erós - v důsledku toho se ocitá v izolaci. 


Stav izolace je u Sarah znázorněn pobytem v psychiatrické léčebně. Zde ji nacházíme opuštěnou a bez syna. Odporné zacházení a dehonestace, kterého se jí dostává, jen podtrhuje stav zmrzačeného ženství. "Muž má ve svých primitivních vlastnostech sklon zabíjet jako lovec a válečník, a animus, protože je mužský, jakoby tuto tendenci sdílel. Animus ve své negativní podobě ženu vytahuje ze života a ohrožuje ji. Souvisí s říší duchů a krajinou smrti. V balkánské pohádce Dívka a upír unese dívku mladík, který je ve skutečnosti upírem, a uvězní ji na hřbitově do hrobky. Dívka uprchne podzemní chodbou do lesa a prosí Boha o bednu, do které by se mohla schovat. Aby se ochránila před animem, musí dívka strpět své uzavření. Bedna nebo kamenná truhla jsou obrazy stavu, ve kterém je žena odříznuta od života - jde o utrpení, které prožívá žena posedlá animem,” píše M. L. Franz. 


Nakonec nás ani nepřekvapí, že ženy posedlé animem zůstavají na výchovu dětí samy. Ve srovnaní s tím, čemu žena v nitru podléhá a co jí animus slibuje, jsou obyčejní muži a otcové pouzí smrtelníci. Sarah Connorová to shrnuje slovy: "Sledovala jsem Johna s tím strojem a najednou mi to bylo jasné. Terminátor se nikdy nezastaví, nikdy ho neopustí, nikdy mu neublíží, nikdy na něj nebude křičet, nikdy se neopije, nebude ho bít, nebo se vymlouvat, že nemá čas. Vždycky tu pro něj bude a klidně zemře, aby ho ochránil. Ze všech těch rádoby tátů, kteří mu prošli životem, je tenhle stroj ten jediný, který stojí za to. V tomto šíleném světě jediná rozumná volba".  Lukáš Karas

Zdroje: Rebecca Keegan: Futu:rista: Život a filmy Jamese Camerona Carl Gustav Jung: Aion - Příspěvky k symbolice bytostného Já Carl Gustav Jung: Osobnost a přenos Marie-Louise Von Franz: Psychologický výklad pohádek Petr Lisý: Archetypální astrologie Mircea Eliade: Dějiny náboženského myšlení I. Donald Kalsched: Vnitřní svět traumatu

272 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše